Není to tak dlouho, co snad každé dítě hrálo na některý hudební nástroj. A jedním z těch nejčastějších byla zobcová flétna. Jedná se o dřevěnou či plastovou trubičku s otvory, které je možné zakrývat prsty. Hrát se na ni učilo skoro každé dítě.

Proč byl tento nástroj tak populární? Byla to kombinace několika faktorů. Děti již od malička tíhnou k tomu, vytvářet nějaké zvuky. Tato záliba se u nich postupně mění v chuť vytvářet hudbu. Koneckonců, kdo z nás někdy nebubnoval na „bubínek“, který si udělal z toho, co bylo zrovna po ruce?

To vysvětluje touhu dětí hrát na nějaký hudební nástroj. Proč ale zrovna dětská flétna, když výběr je mnohem větší? Navíc na ni nehrál žádný z oblíbených dětských hrdinů, ať už v klasických pohádkách, filmech či seriálech. Jaký to tedy mělo důvod?

Zde musíme přiznat vinu rodičům. Faktem je, že tyto flétny byly levné a snadno dostupné, především tedy ty plastové modely. A ačkoliv rozhodně nebyly nejkvalitnější, rozhodně postačily. Asi málokterému z nich se chtělo kupovat piano, či alespoň kvalitnější klávesy, které by jej alespoň částečně nahradily.

Stejný případ je s kytarou či jakýmkoliv jiným hudebním nástrojem. Buď jsou velmi drahé, nebo zaberou mnoho prostoru, případně obojí. A to je něco, do čeho rodiče nechtějí investovat, zvlášť když si nejsou jisti, že jejich dítěti tato záliba vydrží.

A faktem je, že často nevydržela. Je to jednak proto, že se, jak již bylo řečeno, nejednalo o populární nástroj. Svou roli zde sehrála také podpora rodičů, či spíše její nedostatek. Obvykle jim bylo jedno, zda dítě bude hrát, či nikoliv, a tak byli v tomto ohledu spíše laxní.

Dnes již tato móda ustoupila. Rodičům se chce stále méně platit za hudební školu, kterou jejich dítě s největší pravděpodobností ani nedokončí, a cítí, že je zbytečné jej v tom podporovat. A jelikož flétny nejsou populární, děti po nich ani netouží. A kdo ví, možná je to tak i lépe.