Strach je emoce, kterou občas pociťuje každý z nás. Je to vlastně reakce na hrozící nebezpečí a chrání nás tím, že připravuje tělo na obranu nebo útok. Při pocitu strachu se objevují typické neurovegetativní reakce organismu: třes, pocení, bušení srdce, zrychlený tep, pocit na zvracení, bolest hlavy…
Strach by neměl překračovat určitou míru a neměl by vás ovládat. Pokud se tak děje, zřejmě trpíte nějakou poruchou.

Úzkostná porucha
Cítíte-li často úzkost a nemáte k tomu důvod, je možné, že trpíte úzkostnou poruchou. Častým typem je sociální úzkost. Lidé trpící touto fobií mají strach z kontaktu s jinými lidmi nebo z vystupování na veřejnosti. Panická ataka je dalším typem úzkosti a projevuje se náhle se objevujícím pocitem na omdlení, mžitky před očima, dechovou nedostatečností, sevřením žaludku a pocitem horka či zimy. Všechny úzkostné poruchy by měly být konzultovány s lékařem a léčeny.
Někdy může strach přerůst až v pocit zděšení a hrůzy při setkání se s určitým předmětem, osobou, zvířetem nebo situací. Tomuto silnému, neopodstatněnému strachu se říká fobie. Fobii může způsobovat prakticky cokoli. Mezi nejčastější fobie patří:
Klaustrofobie – strach s uzavřených prostor
Arachnofobie – strach z pavouků
Agorafobie – strach z otevřených prostor (např. obava, že se mi nedostane pomoci)
Sociální fobie – strach ze sociálních situací (přehnaná obava, že se ztrapním, nejistota)

Jako léčba se používá psychoterapie, behaviorálně-kognitivní terapie a nasazení anxiolytik. Prvním krokem ke zvládnutí strachu je si ho uvědomit popsat ho. Můžete si zavést deníček a pokaždé, když pociťujete úzkost, si zaznamenávat, čeho se bojíte a proč.
I když je strach považován za emoci negativní, spousta lidí se rádo bojí a pocit strachu si vyvolává třeba sledováním hororů či provozováním adrenalinových sportů.